Road to Canarias. Tak se jmenuje snímek studenta Víta Kanyzy, který zaujal porotu Mezinárodního festivalu outdoorových filmů. V kategorii Vodní dobrodružství a adrenalinové sporty získal třetí místo, přičemž film byl jeho bakalářskou prací. Tou ukončil studium oboru multimediální techniky na Slezské univerzitě v Opavě.
Co vás vedlo k tomu, tento snímek přihlásit právě na tento festival?
Film původně vznikal pouze za účelem bakalářské práce nazvané Cestopisný dokument o Kanárských ostrovech. Jakmile jsem práci odevzdal a složil státnice, oslovil mě vedoucí práce Martin Petrásek s tím, že by snímek mohl uspět právě na festivalu outdoorových filmů. Neváhal jsem ani minutu a na jeho doporučení snímek odeslal.
Musel splňovat nějaká zvláštní kritéria?
Vůbec ne. Stačilo jen vyplnit formulář, odsouhlasit, že mám veškerá práva na hudbu a záběry, nahrát film v dostatečné kvalitě, přiložit sérii fotografií a odeslat.
Pokud jde o samotný film, proč jste jej točil a co vás k tomu inspirovalo?
Po návratu ze dvou školních cest z let 2014 a 2015 jsem měl ohromné množství kvalitního materiálu. Vznikla tak myšlenka vytvořit z nich bakalářský film. Začal jsem přes internet studovat, co všechno se dá dělat na Kanárských ostrovech. Pak už stačilo ještě jednou se vydat na Kanárské ostrovy, protože mi chyběly rozhovory se zatím imaginárními protagonisty, které jsem na ostrově následně hledal s pivy v ruce.
Jak takový snímek vzniká? Co všechno obnáší jej natočit?
Většina dokumentárních filmů se připravuje několik měsíců. Nejprve se řeší námět, následně se shánějí zajímaví lidé, poté scénář a nakonec se jde natáčet. Většinou na něm pracuje štáb minimálně o třech lidech. Můj film vznikal trochu jinak. První dvě cesty jsem absolvoval jako člen týmu, který se staral o noční časosběry a ilustrační záběry ostrova. V té době jsem ani netušil, že budu dělat vlastní film. Zlom nastal po návratu z druhé cesty. Až poté jsem začal řešit myšlenku snímku a to, které lidi bych chtěl do něj dostat. Chtěl jsem, aby to byli surfaři a ti, kteří na Kanárských ostrovech žijí dlouhé roky. Odletěl jsem a hledal na pláži s kamerou v ruce právě takové lidi. Dron a dostatek piv funguje skvěle. Po třech dnech jsem odcházel s pěti rozhovory a film začínal růst.
Co bylo při natáčení nejnáročnější?
Fakt, že jsem se po prvních dvou dnech musel smířit s tím, že nebudu mít rozhovor, který jsem dlouhé týdny domlouval přes maily s jednou nejmenovanou českou windsurfařskou školou. Přesto, že jsem na místo dojel dvakrát a nespočetněkrát se jim snažil dovolat. Nakonec jsem se dozvěděl, že nemají čas a ani zájem. Díky tomu jsem však narazil na daleko lepší, upřímnější a ochotnější lidi. Lepší už to být ani nemohlo.
Vzhledem k tomu, že jde o adrenalinovou záležitost, bylo něco, na co jste musel dávat obzvlášť pozor?
Nijak zvlášť opatrný jsem být nemusel. Ve filmu se hodně objevují záběry z dronu, takže jsem při natáčení surfařů mohl sedět v bezpečí na pláži. Do vody mezi ostré skalnaté útesy bych se sám neodvážil. Uvědomuji si dobře, že odtud by byly záběry daleko lepší, ale nemám zatím takové zkušenosti. Kromě toho, že jsem se musel tahat s desetikilovým batohem, nešlo o nic nebezpečného. Vždy a všude musí člověk dávat pozor. Můžete být profesionální plavec nebo horolezec, ale pokud se nepodíváte při obyčejném přecházení cesty, může vás přejet auto.
Vyskytly se během natáčení i nějaké potíže, se kterými jste se musel vypořádat?
Největší problém se stal po mém třetím návratu z Kanárských ostrovů. Během pobytu na Tenerife jsem každý den karty poctivě zálohoval a třídil si záběry pro lepší přehlednost. Bohužel jsem tak dělal pouze na jeden disk. V tom pak nastal problém po příletu domů. Vytáhl jsem disk z batohu a chtěl data extra zálohovat ještě na disk druhý a třetí. Bohužel se nerozjel. Hrozilo tak, že jsem přišel o všechna data natočená za tři roky. Okamžitě jsem začal hledat na internetu firmu, která by dokázala data z disku vytáhnout. Tato hloupost mě stála třináct tisíc korun. Jsou ale horší věci. Hlavní je, že se data dostala zpět. Mohl jsem tak pokračovat dál a začít film stříhat.
Jedná se o vaši prvotinu. Čím podle vás oslovila porotu soutěže?
Nemám ponětí. Zvlášť když šlo o můj první film. Jedno vím ale jistě. Zamiloval jsem si dva roky zpět cestování právě na natáčení dokumentárního filmu v Argentině s astronomem Jiřím Grygarem. Mým úkolem bylo pouze natáčet ilustrační záběry a dělat rozhovory. Následný střih dělal někdo jiný. V té době jsem se v tomhle našel. Nejen v točení a fotografování, ale také v poznávaní světa. Začal jsem tvořit srdcem s láskou a tak, jak jsem to cítil. Dělalo mi to čím dál tím větší radost a snažil jsem se svá travel videa a fotky tvořit k dokonalosti. Tak možná proto to vyšlo. Jak by řekl Jarda Jágr, bylo tam to srdíčko.
