Kromě poháru tak tým získal také odměnu sto tisíc korun. "Už jsem klukům říkal, že si to rozdělíme napůl. Půlku oni, půlku já," žertoval vítkovický trenér Radomír Mrázek.
Jak tedy s odměnou naložíte?
Kluci určitě nepřijdou zkrátka. Dohodneme se ve vedení klubu. Nějaká část by měla zůstat v klubu a určitě velká část padne na oslavu, nějakou chatu nebo něco takového.
Zápas se hrál v pondělí večer v Praze. Vy jste museli cestovat až poté, co si vaši hráči splnili studijní či pracovní povinnosti. Nebyli jste na začátku duelu rozlámaní?
Když se daleko cestuje, uzpůsobujeme tomu režim. Po příjezdu si kluci dávají kafe nebo energetický drink, pak vletí do sprchy, probudí tělo a dají si dynamickou rozcvičku. Když hrajeme doma, je režim jiný.
Utkání jste ve svůj prospěch zlomili ve druhé třetině, kdy jste dali 5 branek. Tři z nich vstřelili mladí hráči. To musí trenéra hodně těšit, ne?
Jevili se dobře i co se týká samotné hry. Působili nesvázaným dojmem. Ne že by starší kluci hráli hůř, ale bylo na nich vidět, že na nich leží odpovědnost. Mladí si to více užili.
Užili jste si při návratu alespoň malou oslavu? Nebo dodržujete přísný režim?
Kluci jsou naučení, že oslava jo, ale střídmá. Radost a emoce tam byly. Já ale nespojuju oslavu se slovem alkohol, rovnítko tam nedávám. Kluci si na pumpě koupili jedno pivo, ať jim nálada vydrží. Ale ráno museli do školy, takže museli vypadat slušně.
Přivedl jste tým k mistrovskému titulu, teď k domácímu poháru. V evropské Lize mistrů jste skončili druzí. Jaká je vaše osobní motivace? Nebude se vám nyní hledat hůře?
Netrénuju kvůli tomu, abych vyhrával. Výsledkově jsem se ukojil titulem, tehdy jsem si udělal trenérsky dobře. Teď si užívám trénování. Mám filozofii, že se dívám na to, koho trénuju. Potřebuju se těšit na trénink, těšit se na to, že se tam potkám s fajn lidmi. To je důležitější než výsledky. Ale nedělá mi problém vyhrávat každý týden, ještě když jsou za to prachy.
