Suchár soudu tvrdil, že družku nezavraždil. Mohl to podle něj spáchat někdo, kdo získal klíč od jeho bytu, který údajně několik dní před vraždou ztratil.
Soud však této verzi neuvěřil. "Obžalovaný se choval nelogicky, což nelze vysvětlit ani vypitým alkoholem. O tom, že našel doma ženu mrtvou, například nikoho neinformoval," řekl soudce v odůvodnění rozsudku.
Tomu, že je Suchár vrahem, podle soudce nasvědčovalo to, že obžalovaný ani nepátral po tom, zda se z bytu něco neztratilo. Mrtvolu posypal látkou na čištění odpadu, což odůvodnil tím, že mu vadí krev. Soudce také uvedl, že v bytě nebyly žádné známky toho, že by tam byl někdo cizí. Pitva ukázala, že žena byla v době vraždy ve stavu těžké opilosti.
Někoho cizího v bytě by si však podle soudce určitě všimla a bránila by se. Biologický materiál, odebraný za jejími nehty, obsahoval pouze DNA obžalovaného. Žena jej však mohla mít za nehty už déle. Nůž, kterým byla žena zavražděna, se našel nedaleko domu. Obžalovaný tvrdil, že mu asi před rokem spadl před dům při čištění oken.
"Po takové době už by na něm ale nemohla být jeho pachová stopa," vyvrátil to soudce.
Soud souhlasil s obhajobou, že neexistuje žádný přímý důkaz, který by Suchára usvědčoval. "Je zde však celý řetěz nepřímých důkazů, jehož články do sebe zapadají," řekl soudce. Polehčující okolností pro obžalovaného bylo to, že šlo o jeho první exces a dosud nebyl trestán, přitěžující okolností způsob, jakým čin spáchal.
"Cestu k další polehčující okolnosti si zatarasil sám. Mohlo jí být přiznání," řekl soudce.
