Jeřáb nakládá kapry do přistavených kádí, lidé vyčkávají v řadě u stánku s prodejem a tvoří se i fronta náklaďáků s bednami pro odvoz ryb na stánky. Tak to o víkendu v osm hodin ráno vypadalo u sádek v Jistebníku.
„Šrumec panuje už od čtyř hodin od rána, kdy začínáme nakládat první auta. Dneska jsme už zvládli naložit asi sedm tun kaprů. Celkem jich máme asi 150 tun a zpravidla všechny prodáme,“ popisuje devětadvacetiletý Jan Stehlík z Chovu ryb Jistebník, který toto řemeslo podědil po svém dědovi.
„Láďo, ať si najede blíž, bude toho brát víc. A řekni mu, ať se tak necourá,“ křičí jeden z chlapů na kolegu, který řídí „dopravu“ na příjezdové cestě k sádkám.
V jedné z nich stahují lovné sítě dva chlapi v „broďácích“. Což jsou, jak se po svém laickém dotazu dovídám, vysoké holiny nad kolena, které jsou ovšem nižší než „prsáky“. Na ty se už po smíchu po první otázce dále nevyptávám a prozaicky předpokládám, že sahají někam do půlky hrudníku.
„Kapry ze sítě vyloví takzvaný keser připevněný na jeřábu a hodí ryby na brakovnu,“ popisuje Stehlík. Chlapi mezitím vytahují z brakovny menší kapry, které pak hážou do vedlejší kádě. Mrskající se kapři putují z brakovny do beden s okysličovacím zařízením na korbě zaparkovaného náklaďáku. Překvapuje mě, že auto odběratele má slovenskou SPZ.
„Slovensko je hornatá krajina, takže chováme spíše lososovité ryby, hlavně pstruhy. Kaprům se u nás nedaří, ale na Vánoce je lidé chtějí. Čili nezbývá než dovážet, “ říká pětačtyřicetiletý Štefan z Čadce, který si právě za hranice odváží 500 kilogramů jistebnických kaprů a v pondělí se ještě hodlá vrátit pro další várku.
„Pijeme jen symbolicky“
Chlapi u sádek přiznávají, že chlad a velkou zimu zahánějí občas nějakou tou štamprlí. „Někdy od odběratelů dostaneme flašku, ale pijeme jen tak symbolicky, opravdu pro zahřátí,“ usmívá se chlapík v gumovém obleku u kádě s kapry.
Vedle pod přístřeškem se stojí fronta na prodej kaprů. Štíhlá slečna loví ryby a háže je na kovovou váhu. „Mě to baví. Pracuju se samými chlapy a je to sranda. Osobně dávám přednost menším kaprům, ale lidé vyžadují více než tříkilové macky, asi jim více chutnají,“ vysvětluje Petra Borůvková.
Sama se snažím podběrákem vylovit nějakou rybu, ale nemám patřičný grif, takže kapři mi sklouzávají zpět do kádě. Překvapuje mě, jak jsou těžcí. „Nanosím takhle denně několik set kilo, a už nepotřebuju posilovnu,“ směje se slečna u prodeje.
Vedle u stánku si lidé mohou nechat kapra zabít a vykuchat. Pozoruji zručné, promrzlé prsty chlapů v gumových, lehce zakrvavených zástěrách. „Neumím to ani spočítat, za den takhle vykucháme stovky kaprů. Lidé dneska už většinou nechtějí kůži, takže rovnou stahujeme, přestože kůže je na kaprovi podle mě to nejlepší,“ říká Aleš Knap, který si takto před Vánoci přivydělává.
Při práci popisuje správný postup zabití ryby. „Stačí pořádně bouchnout paličkou do zadní části hlavy, píchnout nůž pod žábra a nechat vykrvit.“ Lidé oceňují hlavně čerstvost ryb. „Tady vypadají, že jsou v pořádku,“ shodují se.
