Na vynálezu se podílela Univerzita Palackého v Olomouci. „Česká legislativa požaduje, aby zaměstnavatelé sledovali a stanovili míru stresové zátěže na pracovištích. Zatím se to odehrávalo pouze formou dotazníků. Proto jsme se snažili vyvinout metodu, která bude objektivnější a důkladnější,“ vysvětluje Václav Jakeš, který se svým firemním týmem a s univerzitou přístroj nazvaný APPL vynalezl.
Po letech testování se už používá v praxi. Denně na něm firma zvládne vyšetřit kolem desítky zaměstnanců. Metoda není náročná. Trvá asi dvacet minut. Měření se odehrává před začátkem pracovního výkonu a po něm, a to ve třech fázích.
Leh – stoj – leh po pěti minutách tak, aby bylo možné z každé z poloh zaznamenat zhruba tři sta srdečních pulzů. Gumový pás s elektrodami na těle snímá variabilitu srdeční frekvence.
„Ta je dána adaptační schopností organismu a přímo ji řídí naší vůlí neovladatelný autonomní nervový systém, který v sobě nese paměť všeho, co jsme prožili,“ popisuje Jakeš s tím, že s variabilitou srdeční frekvence se běžně pracuje v klinické i psychiatrické praxi.
„My jsme proces pouze upravili na měření pracovního stresu. Tedy laicky řečeno, nevymysleli jsme počítač, ale pouze program,“ doplnil Jakeš.
Nic by neudělal, jenom se usmíval
Ten naměřené hodnoty analyzuje. Podle věku pracovníka, jeho životního stylu, profese, kterou zastává, prostředí, v němž se při práci pohybuje. Spolu s daty o srdeční frekvenci tak dokáže odhadnout míru únavy a stresové zátěže.
Jak to funguje v praxi? „Měli jsme kandidáta ve výběrovém řízení na manažera ve velmi nebezpečném a logisticky náročném provozu. Výběrem procházel se špičkovými výsledky, přístroj ale odhalil neobvyklou vlastnost. Kdyby došlo k havárii, zatímco jiní budou pod silným tlakem vystresovaní, on by nezmatkoval. Zůstal by naprosto v klidu. Možná by se i usmíval. Ale nic by neudělal. Vůbec nic. I přes své vynikající znalosti tak kvůli odhalené neschopnosti správně reagovat ve stavu nouze tuto funkci zastávat nemohl,“ říká vynálezce a tvrdí, že zájem o vyšetření mají také vojenské a policejní složky, dispečeři a řidiči.
„Lidé se někdy přeceňují. Například jeden muž pracoval ve výškách. Pokaždé, než mu začala směna, musel několikrát na toaletu, potil se. Když jsme viděli jeho výsledky, bylo nám jasné, že se výšek bojí. Nepřiznal si to. Teď to měl černé na bílém. Nakonec byl rád. Už se domů nevrací vystresovaný, protože zastává jinou práci. Možná se tím předešlo v jeho případě nějakému vážnému onemocnění z dlouhodobé tísně nebo tragické situaci, kdyby ho jednou nahromaděný stres naprosto pohltil,“ popisuje Jakeš.
Pracující „hlavou“ jsou na tom hůře
„Ve firmách může zařízení zase posoudit, zda nebo kde jsou lidé přetěžováni, a je proto nutné změnit systém práce, aby neklesala produktivita. Případně zhodnotí míru rizika pro zdraví a u exponovaných profesí i posoudí, jestli je člověk připravený vrátit se po pracovním úrazu do práce nebo proč k úrazu nebo nehodě došlo.“
Občas měření využívá i veřejnost. „Potvrdilo se například to, že není pravda, že ten, kdo se nadře, trpí automaticky fyzickou i psychickou zátěží. Psychika manuálně pracujících je na tom mnohem lépe než u lidí, kteří mají zodpovědnost a pracují hlavou.“
„Vypadá to, že jste unavená...“Lehám, vstávám, lehám. Po pěti minutách. Na těle mám přístroj, který zaznamenává srdeční pulzy. Testuji totiž třinecký vynález, který měří pracovní stres. Přede mnou ho zkouší mladá slečna. Obě jsme na konci, kdy nám sdělí výsledky, překvapené. Aby byla data opravdu relevantní, musí se člověk do laboratoře dostavit ráno před prací, pak odpoledne po ní, a to tři dny po sobě. „Jinak se dozvíte pouze momentální stav,“ vysvětluje Václav Jakeš, který se svým firemním týmem a s Univerzitou Palackého přístroj vynalezl. Než se odebereme do laboratoře, ukazuje mi Jakeš několik grafů a líčí, co ukazatele znamenají neboli jak dopadli lidé, kteří metodu absolvovali. Samozřejmě bez jména, ta ostatně nezná ani on. Ve čtverci, který je rozdělen na další čtyři čtverce, vidím několik červených bodů ve spodní levé části. „Toto značí velmi špatný stav dotyčného. Doporučili jsme mu návštěvu lékaře, protože výsledky hlásily totální vyčerpání a možný hrozící kolaps. A tady zase vidíte několik tmavých bodů v horním pravém čtverci. To bude zřejmě sportovec v dobré kondici,“ říká vynálezce. Ideál? Vysoké hory... Dostáváme se ke grafu, který vypadá jako plastické pohoří. „Správně by se měly zobrazit vysoké špičaté hory, místo toho se v rohu krčí nízká drobná pahorkatina a to je pro toho člověka také zlá hodnota,“ říká Jakeš. Něco podobného se po analýze ukáže i na pohled usměvavé slečně. „Může se jednat o momentální rozpoložení,“ uklidňují ji v laboratoři. Docela se děsím. Od předešlého dne jsem naspala pouhé dvě hodiny. Když takto dopadla mladá žena, co tam budu mít já? Kolega Jakeše klikne a naskáčou mé výsledky. Ve čtverci nemám naštěstí zaplněnou levou dolní část, ale spodní čtverec vpravo. Je v něm tyrkysové kolečko. „To není zlé, jen to vypadá, že jste unavená,“ poznamená Jakeš, aniž bych mu předem cokoliv říkala. S napětím čekám na pohoří. Klik – a na obrazovce se objeví Himálaj. Oddychnu si. Jak to, že nemám na plastickém grafu v rohu spíše krtince? Moc volna jsem v poslední době neměla. „Ze čtyřiceti procent se na tom, jak člověk zvládá pracovní stres a vytížení, podílí genetika. Poděkujte rodičům a předkům,“ podotkne vynálezce. |
