„Je nás okolo čtyřiceti až padesáti. Neustále se to mění, protože postupně přicházejí další, kteří odchází do důchodu,“ popsal jeden ze zakládajících členů Česlav Wojcik.
„Jednou do roka se setkáváme a vzpomínáme na časy, kdy jsme sloužili. V posledních třech letech jsme s sebou začali brát i manželky. Hodně strádaly, když jsme trávili tolik času v horách. Byť některé naše děti na horách vyrostly.“
Na tato setkání jezdí i kamarádi ze Slovenska a Polska. „Brali jsme si vzor ze Slováků, když jsme začínali. V té době už totiž na Slovensku fungovala podobná organizace. Dobré vztahy máme taky s Poláky. Zveme je k nám a oni na oplátku nás.“
Jednou do roka pak Klub seniorů Horské služby pořádá schůze, na něž zve i současného náčelníka Horské služby Beskydy Radima Pavlicu.
„Informuje nás o tom, jaké případy horská služba řešila a co je u ní nového. Díky tomu jsme se dozvěděli například to, že se bude bourat stanice na Lysé hoře, kterou jsme stavěli v potu tváře, a vznikne místo ní nová,“ líčil Wojcik.
Činnost Klubu seniorů Horské služby se nevztahuje pouze na pravidelná setkání a schůze nebo pietní akce, na kterých členové vzpomínají na ty, kteří už nežijí. Za dobu svého fungování už vydal také čtyři publikace pojednávající o vzniku, historii, metodice a fungování horské služby.
„Jsou v nich popsané jednotlivé okrsky, v nichž horská služba zasahuje, dále je v nich seznam členů a také zmíněné některé případy, které záchranáři museli řešit,“ vyjmenoval Wojcik.
Členové Klubu seniorů jsou rovněž v pravidelném kontaktu s aktivními členy horské služby, navíc pomáhají s její propagací. Například při 60. výročí jejího založení připravili výstavu historických fotek.
„Potom jsme uspořádali krásnou putovní výstavu o horské službě a Klubu seniorů. Byla k vidění ve Frenštátě pod Radhoštěm při příležitosti konání závodu Beskydská sedmička a později ještě na dalších místech v oblasti Beskyd. Nakonec na Kohútce, kde je postavený na hranici krásný nový dům. Patří Čechům i Slovákům.“
Dnes vypadá práce záchranářů jinak
V dobách, kdy ještě Česlav Wojcik a jeho kolegové sloužili u horské služby, vypadala práce záchranářů úplně jinak.
„Z devadesáti procent to byla naše dřina. Všechno jsme dělali ručně. Když se stal úraz, naložili jsme dotyčného na saně a svezli po sjezdovce dolů na Řepčonku, pak naložili saně na záda a šli zase nahoru. Pod vlek to trvalo tři čtvrtě hodiny rychlé chůze, se saněmi hodinu a půl,“ podotkl někdejší pracovník Horské služby Beskydy.
„A než jsme se dostali nahoru, stal se třeba další úraz, takže to nebyla žádná sranda.“
Tehdy měli záchranáři v tříčlenné hlídce stále dost práce. „Dnes jich je méně. Pro každý okrsek jeden nebo dva. Pomáhá jim však vrtulník, čtyřkolky, skútry a další technika,“ porovnal Wojcik.
„My jsme sice taky měli skútr Snotrik, ten byl ale v porovnání s těmi dnešními mnohem slabší. Když jsem jel třeba do Masarykova údolí, musel jsem projet neprojetá místa. Byla to ohromná dřina. Dnes je situace úplně jiná. Pokud je letové počasí, vždycky přiletí vrtulník.“
Od doby, kterou ještě Wojcik pamatuje, se změnil také rozsah zranění, která se na horách stávají.
„V době, kdy jsem začínal, bylo nejvíce úrazů nohou, většinou holenní kosti. Dnes jsou vázání na lyžích dokonalejší, ale zase se zvýšila rychlost. Přibylo tak úrazů hlavy, ramene a klíčních kostí,“ řekl.
Ohromně náročné pak vždycky byly pátrací akce po ztracených. „Vybavuji si případ, kdy jsme tři dny hledali pána, který bydlel mezi Grúněm a Švarnou Hankou. Trápila ho Alzheimerova choroba. Šel na hřiby a nenašel cestu zpět. Nakonec přijel vlakem z Čadce do Havířova, když se mu rozjasnilo.“
Klub funguje hlavně díky členským příspěvkům
Klub seniorů Horské služby oblasti Beskydy, jenž vznikl v roce 2000, funguje hlavně díky členským příspěvkům.
„Byli bychom rádi, kdyby se našel někdo, kdo by nám dokázal občas přispět. Třeba jednu publikaci jsme vydali díky prostředkům z Evropské unie. Další jsme hradili sami. Stálo nás to spoustu úsilí i peněz,“ upozornil Wojcik.
„Fungujeme jako samostatná organizace, takže nemáme nárok na peníze, které dostává horská služba,“ vysvětlil. „A když na setkání zveme kamarády ze zahraničí, hradíme jim pobyt u nás. Moc rádi se vídáme, máme úžasné vztahy.“
Členové Klubu seniorů se domnívají, že aktivní členové by měli vědět, jak horská služba fungovala ve svých začátcích. „Pořád se snažíme přispět k dobrému jménu horské služby a je to také smysl našeho Klubu seniorů.“
„V posledních třech letech jsme s sebou začali brát manželky. Hodně strádaly, když jsme trávili tolik času v horách.“
