Jeho závěry zcela mění pohled na osidlování kontinentu. Ukazují, že téměř vymizelá jenisejská jazyková rodina ze střední Sibiře a jazyková rodina na-dené, kterou mluví mnoho původních obyvatel Severní Ameriky, mohou mít společného předka.
„Připravili jsme široké spektrum metod, jak standardních, tak zcela nových. Poprvé jsme získali genomové údaje starověkých Aleutů, Atabasků a Eskymáků z Čukotky a kombinací grafových metod jsme získali přelomové výsledky. Všimli jsme si migračních proudů, které mohly rozšíření dené-jenisejské rodiny jazyků způsobit,“ komentuje Flegontov výsledky výzkumu, jež publikoval v časopise Nature.
Jenisejské jazyky patří k rodině téměř zaniklých jazyků Sibiře, jimiž dnes mluví jen malá skupina lidí v několika vesnicích podél řeky Jenisej hluboko v tajze. V Severní Americe zase existuje velká rodina jazyků zvaná na-dené. Mluví jimi skupiny původních obyvatel na Aljašce a v severozápadní Kanadě.
„Na první pohled se tato jazyková rodina zdá od ostatních amerických rodin velmi odlišná. Několik vědců však přišlo s hypotézou, která v tom vidí příbuznost s jenisejskými jazyky. Jinými slovy, má s nimi údajně stejného předka,“ popsal podstatu výzkumu vědec.
Vyvinuli model přesunů obyvatel
Genetici, antropologové a lingvisté dlouho předpokládali, že mluvčí rodiny jazyků na-dené v Severní Americe se během posledních několika tisíc let mísili s příslušníky původních obyvatel, kteří na kontinent přišli ze Sibiře, takzvanými Paleo-Eskymáky. To však vyvrací dánský tým vedený Eskem Willerslevem, podle jehož závěrů se mísili s původními obyvateli Kamčatky a Čukotky. To by znamenalo další, dosud archeologicky nedoloženou migraci přes Beringovu úžinu.
„Grafovou metodou jsme byli schopni ukázat, že modely navrhované skupinou Willersleva nejsou dostatečně podloženy. Zároveň jsme vyvinuli detailní model přesunů obyvatel tam a zpět přes Beringovu úžinu v průběhu posledních pěti tisíc let,“ doplnil Flegontov.
Ten nyní pracuje na podobném projektu, zkoumá historii posledních deseti tisíc let Asie. „Na rozdíl od západní Eurasie nebyl dosud publikován detailní graf, jenž by popisoval historii asijské populace. Jako první jsme vypracovali graf hlavních asijských rodových linií a použili jej k odhalení genetických spojení stovek jednotlivců z pradávné historie s dnešní populací,“ popisuje vědec. Ve výzkumu bude pokračovat na Harvardu po boku genetika Davida Reicha.
Pět let na Harvardu
Data pro výzkum Flegontov získává z takzvaných archeogenetických center, jež analyzují nalezené vzorky pro muzea a antropologické sbírky. „Spolupracuji s dvěma pracovišti v Německu a v USA. Vzorky většinou pocházejí ze zubů nebo z kochleární části spánkové kosti z vnitřního ucha. Jde o nejtvrdší kost v těle, v níž je z nějakého důvodu mimořádně dobře zachována DNA,“ upřesnil.
Flegontovův tým zůstává v Ostravě a vědec se k němu plánuje po pěti letech na Harvardu vrátit.
Pavel Flegontov působí na Ostravské univerzitě od října 2013. Jeho oborem je genetická historie lidstva. Vědec původem z Ruska vystudoval Moskevskou státní univerzitu, od května 2009 žije v Česku.
