Aby Kaňok nemusel Vítězslavu Hýžovi hradit svůj dluh, surově ho před loňskými Vánocemi ubodal a požádal svého zaměstnance, ať mrtvolu zakope. Ten tak nejprve opravdu učinil. Později ale pod tíhou svědomí a nátlaku rodiny vše nahlásil na policii.
Právě chladnokrevnost a surovost vraždy Kaňokovi před soudem přitížila.
„Čin si obžalovaný předem promyslel, záměrně vylákal svého věřitele na určené místo, kde ho s neobvyklou intenzitou ubodal. Telefonicky pak přivolal zaměstnance a zaúkoloval jej, aby oběť zakopal,“ řekla ještě před vynesením rozsudku soudkyně Šárka Skalská.
Nevím, co to do mě vjelo
Ivo Kaňok dlužil šéfovi přes 142 tisíc korun. Pod záminkou, že mu peníze chce vrátit, dohodl se s mužem na schůzce u protipovodňové hráze v Ostravě-Koblově. Tam oběti podle obžaloby bez rozpaků zasadil celkem devatenáct hlubokých ran nožem s dvanácticentimetrovou čepelí.
Devětapadesátiletý Hýža po zasažení hlavy, krku a hrudníku na místě zemřel.
„Nechtěl jsem ho zabít, nevím, co to do mě vjelo. Byl to šok,“ uvedl před krajským soudem Kaňok, který čelí několika exekucím.
Teorii o šoku však vyvrací následné počínáni Kaňoka. Zavražděnému muži totiž na místě sebral hotovost, mobilní telefon i klíče a odjel jeho automobilem, který se snažil přes známé prodat.
Rozsudek o dvacetiletém trestu odnětí svobody Kaňok vyslechl bez jakýchkoli emocí a se vztyčenou hlavou. Obhajoba si nechala lhůtu pro případné odvolání.
