Zámek jeho španělský vlastník nejdříve nabízel za patnáct milionů korun, nyní nemovitost prodává za 10,5 milionu korun. Starosta Hnojníku Miroslav Molin je proti tomu, aby do něj obec investovala.
„Máme v havarijním stavu dva mosty. Musíme je nechat zbourat a postavit nové, což přijde bez dotací asi na deset milionů korun. Dále musíme začít stavět kanalizaci. Několik zastupitelů, kteří si přejí opak, jen na záchraně zámku staví předvolební kampaň,“ míní Molin s tím, že si opozice prosadila alespoň studii na využití parku.
Starosta nevidí žádné rozumné využití objektu. „Proč s tím zastupitelé nepřišli před dvaceti lety, kdy mohli žádat o bezplatný převod do vlastnictví obce a když byla památka ještě v dobrém stavu? A než jsme postavili a opravili školy, obřadní síň, domov pro seniory?“ ptá se starosta. Na to by se podle něj tehdy dal zámek přestavět.
„Ani do parku maminky s dětmi chodit nebudou. Není tam totiž možné umístit zábavné prvky, protože jako kulturní památka je vedený celý areál. Navíc se z neošetřovaných stromů lámou větve a padají dolů. Věřím, že někteří obyvatelé mají k zámku citový vztah stejně jako já, ale vesměs jde o starší generaci, jenže zástupci obce se musí chovat hospodárně,“ tvrdí Molin.
Památkáři přestavbě nebrání
Zastupitelka Dagmar Malíková uvádí, že nyní je částka za zámek nejpřijatelnější, jaká kdy byla.
„Proto je nás v zastupitelstvu několik, kteří usilujeme o to, aby patřil obci. Nejdříve se chceme věnovat revitalizaci zámeckého parku na odpočinkovou zónu. Vizualizace by měla být hotová v září. Pak bychom hledali, co s prostorami v objektu. Zmínka padla o domově s pečovatelskou službou v jedné části a o pomoci investorů ve zbytku budovy. Památkáři nebrání přestavbám pokojů na menší, trvají jen na zachování rázu interiéru. Dokonce mluvili o možných dotacích od půl do milionu korun,“ říká Malíková.
V tom, že osud památky leží na srdci především místním starším lidem, se Molin nemýlí.
„Střední generace, senioři a starousedlíci by byli určitě pro, aby obec zámek zachránila. Místo do podle mě zbytečného Hotelu Park měli miliony korun investovat raději do něj. Pro využití takové rozlehlé budovy se dá čerpat inspirace v zahraničí. Ani s parkováním by tam nebyl problém. Ale referendum na téma koupit či nekoupit by asi u nás smysl nemělo. Nastěhovalo se sem poustu mladých lidí odjinud a těm je to jedno. Větší ohlas bych čekala od sbírky. Kdyby se šlo od chalupy k chalupě, do začátku by se něco vybralo,“ míní obyvatelka Hnojníku Felície Rucká.
Zámek v Hnojníku je kulturní památka včetně zámeckého parku a souboru soch.
„Pro zachování hodnot je nezbytné respektovat dochované historické konstrukce, dochované hmotové a architektonické řešení a v co nejvyšší míře také tradiční materiálové řešení. Rovněž je nezbytné zohlednit navazující zámecký park. Nicméně každou obnovu respektující kulturní památku vítáme, a to včetně změny užívání,“ konstatuje mluvčí ostravské pobočky Národního památkového ústavu Petra Batková k tomu, co by musel případný kupec při přestavbě dodržovat.
„Několik vážnějších zájemců nejen z Česka, ale i Polska a Slovenska o koupi zámku ztroskotalo na tom, že nedosáhlo na dotace. Další sice přijedou nadšení, ale když si spočítají, kolik by stály opravy, například přestavba na domov pro seniory by činila pětadvacet milionů korun, euforie je opustí. Na druhou stranu jde o perfektní místo dostupné ze všech stran s parkem, který má také obrovský potenciál, takže věřím, že se ten správný investor najde,“ dodává Jan Nováček z realitní kanceláře, která má zámek v nabídce.
Fotogalerie |
Hnojnický zámek na řece Stonávce z první poloviny 18. století vystřídal už několik majitelů. Španěl Restituto Perea Ruiz ho koupil pro dceru v roce 2010. Nechal vyčistit a oplotit park a vypracovat projekty na rekonstrukci. Uvažoval o přebudování na hotel. Pak dostal pokutu.
„Jelikož vlastník nezajistil řádné udržovací a nezbytné práce nařízené orgánem státní památkové péče, dostal peněžitý trest. Poté začal spolupracovat,“ doplňuje vedoucí oddělení stavebního řádu v Třinci Iveta Sikorová.
Pokuta činila půl milionu korun. Pod tlakem úřadů se Španělé postarali alespoň o nejnutnější opravy fasády, střešní krytiny a zabránili tak další devastaci zámku. Později se vyjádřili, že více do nemovitosti investovat nechtějí, a proto jej nabídli k prodeji.
