Do boje s počasím a beskydskou Lysou horou se vydalo i mnoho žen.

Do boje s počasím a beskydskou Lysou horou se vydalo i mnoho žen. | foto: Adolf Horsinka, MAFRA

Kdo se bojí, nesmí na Lysou. Závodníci 24 hodin zdolávali beskydskou horu

  • 0
Zatímco loni se museli účastníci vytrvalostního závodu Adidas 24 hodin na Lysé hoře, nejvyšším vrcholu Moravskoslezských Beskyd (1323 m.n.m.), vypořádat s extrémně nízkými teplotami, letos všechny zpočátku prověřilo vydatné sněžení a na mnoha místech i zledovatělá trať.

Proto ředitel závodu Libor Uher účastníky vyzval, aby se na trať vydali pouze s nesmeky či kovovými hroty.

„Musím říct, že většina závodníků se zachovala zodpovědně. Kromě nesmeků mysleli také na to, že si musí chránit i ruce a obličej. Hlavně nahoře silně foukalo,“ uvedl náčelník Horské služby Beskydy Radim Pavlica a dodal: „V souvislosti se závodem jsme zasahovali asi u deseti případů. Šlo o vyčerpání, slabost, zaznamenali jsme i nějaké zlomeniny.“

Přečtěte si kompletní výsledky

 Adrenalinové klání, kterého se dohromady zúčastnilo 967 závodníku, ovládl Václav Utinek z Mysločovic na Zlínsku. Na Lysou horu a dolů zaběhl během čtyřiadvaceti hodin třináctkrát.

„Na závod jsem se připravoval půl roku. Hlava sice hodně chtěla, ale nečekal jsem, že vyhraju. O to je to pro mě příjemnější,“ popsal vítěz. „Závodil jsem hned od začátku, aniž bych nějak taktizoval. Ke konci jsem se trochu obával, aby kluci za mnou nezvládli ještě další půlkolo, ale naštěstí už toho měli taky dost.“

Závodů pořádaných frýdecko-místeckým horolezcem Liborem Uhrem se mohou zúčastnit i amatéři. Mnoho účastníků proto často závodí spíše sama se sebou než s ostatními. „Na Lysé jsem závodil potřetí. Loni jsem závod zabalil po pěti kolech, tak jsem si letos chtěl napravit reputaci. Jako cíl jsem si stanovil devět kol a to se mi i povedlo,“ konstatoval Lukáš Košťál z Čížové u Písku. Slušný výsledek jej však stál hodně úsilí. A nevyhnuly se mu ani potíže.

Led, sníh a bolest

„Prožil jsem snad všechny krize, které znám. Nejprve mě trápily křeče v obou nohou, které jsem přestál díky soli. Při seběhu v pátém kole mě zase začalo píchat v boku. Ke konci závodu mi odešel žaludek. To bylo nejhorší, protože se mě to drželo celá tři kola.“

Při extrémním vytrvalostním závodě, který je zároveň mistrovstvím republiky, si většina účastníků sáhla až na samé dno. Výjimkou nebyl ani Martin Rozkydal z Ostravice, obce pod Lysou horou.

„V kopci jsem si kolikrát říkal, že jdu naposled. Ale už teď vím, že příští rok do toho půjdu znovu,“ prozradil závodník, který zatím nevynechal ani jeden ročník. „Ten letošní mi přišel nejlepší. Nebyla tak velká zima. Navíc když začalo sněžit, chodilo se dobře nahoru i dolů,“ přiblížil Rozkydal, který zvládl společně se svým parťákem Otakarem Kulhánkem z Metylovic Frýdecko-Místecku třináct okruhů.

Některé týmy zvolily takovou taktiku, aby jeden ze dvojice mohl více odpočívat. „Měla jsem skvělého parťáka. Vždycky ušel dvě kola a já pak jedno, takže jsem měla více času na regeneraci,“ řekla Slavomíra Hilovská z Frýdku-Místku. „Chodím tu, abych si to užila a nabudila se výkony jiných kluků. Dodává mi to sílu do dalšího žití,“ dodala.