„Hodinu předtím jsem se ještě přes kameru díval, jak se o mládě stará. Zřejmě dostala infarkt, byla už vážně hodně stará, myslím v Evropě zcela výjimečně,“ poznamenal vedoucí bartošovické stanice Petr Orel.
Ve volné přírodě se přitom orli skalní dožívají zhruba pětadvaceti, maximálně třiceti let. A to jsou už velmi staří, opotřebovaní ptáci.
Ne však Dina. Samice pečovala o každé mládě ptačího dravce, lhostejno, zda to byl orel, káně, moták pochop, sokol či jestřáb. Jakmile k ní přidali několikadenní ptáče, které by bezpochyby jinak nepřežilo, začala ho zahřívat, krmit, čistit mu peří a všemožně se o ně starat. Prostě jako kdyby bylo její vlastní. A takových za svůj život „odchovala“ přibližně dvě stě.
Orlí rekordní máma |
Paradoxně sama nikdy mláďata neměla. V roce 1977 ji jako tříletou našli postřelenou nedaleko Kroměříže. Broky zasáhly i vaječníky, které se staly nefunkčními. „Možná proto se u ní projevil tak silný mateřský pud,“ poznamenal Orel.
Dina byla oporou projektu
Zatímco většina samic cizí mláďata zcela ignorovala a někteří samci by na ně dokonce zaútočili, Dina v péči o dravá ptáčata instinktivně našla smysl života. A po přechodném pobytu u jednoho sokolníka byla v bartošovické stanici od jejího založení v roce 1983. Bylo to jediné zvíře, které v Bartošovicích chovali od počátku. A ona se odvděčila měrou vrchovatou.
Bez Diny by jen stěží byl myslitelný unikátní projekt návratu orla skalního do tuzemských hor. Tuzemští ochránci přírody dostávali mláďata ze Slovenska - vždy šlo o mladší orlíky, která by byla starším sourozencem vypuzena z hnízda a nepřežila by. Poté mladí orli žili u Diny, díky které nebyl zapotřebí zásah člověka a mohli se vyvíjet v takřka přirozeném prostředí.
Orlice ve stanici zůstane
Naštěstí se projekt téměř celý naplnil, zbývá vypustit jen několik mladých orlů. „Role Diny byla nezastupitelná, asi zkusíme mládě přidat jedné orlici, kterou máme ve stanici, případně k dalšímu orlímu páru,“ přiblížil vedoucí „zvířecí nemocnice“.
Dinu dokonce chtěl před čtyřmi roky ministr životního prostředí Tomáš Chalupa ocenit medailí (podrobněji zde). Nakonec se tak nestalo. Tělo orlice bude nyní vypreparované a společně s jejím životním příběhem se stane součástí prohlídek stanice, které jsou spojené s ekologickou výchovou.
„Dina byla naprosto výjimečná. U žádného ptáka jsem nezaznamenal tak silný mateřský pud a cit, ani o ničem takovém jinde neslyšel. Doufáme, že se v orlím nebi bude mít dobře,“ konstatoval Orel.
