Soud ženě vyměřil tři roky vězení, trest však odložil na čtyřletou zkušební dobu. Rozsudek je pravomocný, Žitníková i státní zástupkyně se vzdali odvolání. Odsouzené hrozilo až deset let vězení. Státní zástupkyně navrhovala tři roky vězení.
„Úmyslně způsobila v silném rozrušení smrt, a to z důvodu omluvitelného pohnutí mysli, které je specifikováno subjektivně vnímaným pocitem bezmoci, bezvýchodnosti životní situace,“ vysvětlil soudce Petr Novák.
„Soud vzal v úvahu dvě vělmi podstatné skutečnosti. Za prvé je to fakt, že zemřela dcera odsouzené, ovšem za situace, kdy ona sama o smrt usilovala. O to samé usilovala také Hana Žitníková. Soud má tedy za to, že trest není zřejmě tím primárním, co by mělo budoucí život Hany Žitníkové ovlivňovat,“ dodal soudce.
Za rok dluh 300 tisíc korun
Soud přihlédl také k tomu, že obžalovaná nikdy dříve nebyla souzena, není společensky nebezpečná a netrpí žádnou psychopatologií.
Hana Žitníková před zahájením líčení Krajského soudu v Ostravě. (27. dubna 2015)
Ženy se dostaly do existenčních potíží, hlavním problémem byly dluhy. Půjčky splácely půjčkou, zadlužily se během jednoho roku, celkem na 300 tisíc korun.
„Holka také nemohla sehnat práci. Už nevím, která z nás dvou s tím přišla jako první, ale každopádně jsme se dohodly, že to tak uděláme: dům zapálíme, přitom se udusíme a uhoříme,“ řekla obžalovaná už dříve při policejním výslechu. Před soudem vypovídat odmítla.
Žitníková se nakonec rozhodla, že prodá dům. Jenže věřitelé a exekutor byli rychlejší a dům prodali v dražbě. To byla poslední kapka.
Ženy si nejdříve koupily desetikilovou propan-butanovou bombu. „Nejprve jsme ji přinesly do dětského pokoje, položily jsme ji na zem, Irča potom vzala kanystr s benzinem, který začala rozlévat. Kde všude, to jsem neviděla,“ vylíčila obžalovaná.
Výslech byl možný až devět měsíců po tragédii
Poté si obě ženy stouply v pokoji přímo k propan-butanové lahvi, matka otevřela její ventil a plyn, který z lahve vycházel, obě vdechovaly, aby se co nejrychleji udusily.
„Začaly jsme kašlat a najednou se ozvala rána. Nevím, co se stalo, v ruce jsem nedržela vůbec nic, čím bych dům mohla zapálit. Neměla jsem ani sirky, ani svíčku. Co měla v ruce Irča, to nevím,“ popsala Žitníková.
„Pamatuju si, že nás to odhodilo na postel, Irča zařvala ‚mami‘, já jsem taky něco zařvala, po výbuchu začalo hořet a nevím, co bylo dál, asi jsem musela vylézt oknem, to už si nepamatuju,“ uvedla obžalovaná.
Ženu vytáhli oknem sousedé. Měla popáleniny na čtyřiceti procentech těla, policisté ji proto vyslechli až devět měsíců po tragédii. „Je mi líto, že to tak dopadlo, byla to blbost,“ řekla jen při výslechu.
