Velmi smutný pohled na výsledek nacistického řádení. Oběti byly důstojně...

Velmi smutný pohled na výsledek nacistického řádení. Oběti byly důstojně pohřbeny až po konci války. | foto: Archiv městyse Suchdol nad Odrou

Židovský uprchlík prosil o záchranu. Jenže zaklepal na dveře nacistky

  • 150
Hrůzné železniční transporty směřovaly v lednu 1945 z Osvětimi přes naše území do německých lágrů. Nacisté tak narychlo evakuovali vězně, k Osvětimi se totiž rychle blížila Rudá armáda. Při nelidské přepravě umíraly další tisíce Židů a děly se děsivé příběhy. Jako v Suchdole nad Odrou na Novojičínsku.

Těžce zraněn, zmrzlý na kost, hladový a toužící po doušku vody. Z posledních sil uprchlík ze židovského transportu smrti, který na tři hodiny 19. ledna 1945 zastavil v Suchdole nad Odrou, doklopýtal z nádraží do vesnice.

Unikátní fotografie z kolínského nádraží zachytila jeden z osvětimských evakuačních transportů z ledna 1945. Židovské vězně i za velkých mrazů převáželi v otevřených vagonech.

Přežil Osvětim a nyní za tmy unikl esesáckým kulkám a psům. Uprchl, ale byl na pokraji smrti. Zaklepal na dveře prvního stavení, jež bylo dostatečně vzdáleno od hrůzy, která se právě odehrávala na suchdolském nádraží.

Určitě však netušil, že se ocitl v obci, kterou takřka všichni obyvatelé rozhodně nenazývali Suchdol, ale německy Zauchtel. „Až na pár výjimek v Suchdole žili lidé hlásící se k německé národnosti,“ řekl Daniel Říčan z Muzea městyse Suchdol nad Odrou.

Uprchlíkovi otevřela Anna Langová, třiadvacetiletá svobodná matka. Ale také hrdá Němka, byť pocházela ze smíšeného česko-německého manželství. A od roku 1942 nadšená členka nacistické strany NSDAP a NSF, což byl svaz nacistických žen.

V suchdolském kolejišti leželo 47 těl vězňů z vlaku

Žid zoufale prosil o trochu vody, případně o úkryt. „Langová mu vodu odmítla podat, ale řekla mu, že ho odvede na nádraží, tam že se o něj někdo lépe postará,“ přiblížil Říčan.

Vězeň souhlasil a šel se ženou. Jenže před nádražím pochopil, že místo záchrany ho čeká vydání policii. Chtěl utéci, ale ve zbídačelém stavu neměl šanci. Langová na něj upozornila německé četníky a lov uprchlíka netrval dlouho. Jak vězeň skončil, není známo. „Ale za útěk většinou následoval jediný trest,“ povzdychl si Říčan.

Suchdol nad Odrou nezapomíná

O počínání Langové by se nevědělo, nebýt toho, že se o něco později pochlubila ve mlýně v nedalekých Stachovicích, kde pracovala jako úřednice. A vše vyslechla mladá Češka Růžena Valchářová. Ta po válce, v červnu 1945, potkala Langovou, když ji vedla policejní hlídka.

Odmítla se totiž legitimovat a ještě se, jak uvádí dobový zápis, „chovala drze, odepírala odpovídati na otázky a odepřela výzvy, aby se odebrala na stanici“. Valchářová řekla vše, co o Langové věděla, utajeno nezůstalo ani někdejší vychloubání, jak „zatočila“ se Židem.

Langová nakonec skončila před soudem a ve vězení. Ne nadlouho, už v roce 1946 byla odsunuta do Německa. Podle Daniela Říčana při výslechu žena udání uprchlíka nepopírala: „Naopak. Jak uvádějí záznamy, tak prohlásila, že jako Němka měla na Židy zlost, a proto se vší silou přičinila, aby byl vydán německé policii.“