"Po roce příprav mě začátkem května schválili jako vhodnou žadatelku, ale půl roku se pak nic nedělo," vzpomíná žena, která v říjnu telefonovala na krajský úřad, aby zjistila, jakou má naději. "Úřednice mi říkala, ať vydržím, že do Vánoc to možná bude. Tak jsem jí napůl žertem odpověděla: ‘Dobře. Máte lhůtu do Vánoc!‘ A ještě koncem téhož měsíce mi zavolali, že pro mě mají vytipovanou holčičku. Navštívila jsem ji v Klokánku a bylo jasno," líčí Vojvodíková, z níž vyzařuje radost a štěstí.
Důvod je zřejmý na první pohled. Pokoj jejího bytu je plný smíchu a brebentění dvou rozjařených dětí: její dcerky Elišky a stejně starého synovce Pepíka. Žena je zvyklá starat se i o více dětí. K Elišce a Pepíkovi přibyli ve čtvrtek odpoledne dva školáci: sedmiletá neteř Adéla a desetiletý synovec Kryštof.
"Budou u mě spát až do soboty, protože jsem doma, mám neplacené volno a sestra má moc práce. Všechny zvládnu. Třeba o podzimních prázdninách jsem hlídala čtyři romské děti z pěstounské rodiny, která potřebovala vymalovat byt," směje se Vojvodíková.
Sama by nezvládla temperament Romů v pubertě
Ona ale romské dítě do pěstounské péče nechtěla. "Není to tak, že bych proti nim něco měla. To ne. Ale jsem sama a bojím se, že bych nezvládla jejich temperament v pubertě. Zvlášť když by je mohly stáhnout rodiny z okolí," vysvětluje.
Jako samoživitelka si netroufala ani na péči o těžce postižené dítě. Za zázrak považuje, že se dočkala zdravé plavovlasé princezny, která má potíže jen s řečí. "Čekáme na zdravotní kartu, pak začneme chodit na logopedii. Jinak dcera nemá problém, vše kolem sebe si udělá sama, nají se, obleče, uklidí. Bavilo ji pomáhat mi s pečením cukroví, dokonce umývala nádobí. Nedávno mě překvapila, když sama od sebe vyházela věci ze skříně a urovnala je," chválí pěstounka šikovnost dívky, která už se těší na strojení vánočního stromku.
Dívka se při vyprávění maminky živě zajímala o velký redakční fotoaparát. Chtěla vědět, co to je. Když pochopila, trvala na tom, že chce hned vidět hotové snímky. "Uka!" žádala opakovaně fotografa. Po chvíli přinesla malý digitální fotoaparát a začala sama také fotit. A hned všem ukazovala nové, ale i starší snímky, na nichž je její nová rodina: dědeček, strejda...
Eliška byla zmatená z oslovování synovců
"Foťák nám dala jiná pěstounka a Elinka odkoukala, jak s ním zacházet. Učí se rychle. Jednou jsem jí ukázala, kde co v bytě je, a hned si to zapamatovala," líčí žena, které dívka od začátku říká mami.
"Začala s tím sama. Když uviděla obrázek rodiny, vysvětlovala mi, že ona je miminko a já maminka. Když mě synovci a neteř oslovovali teto, byla z toho zmatená. Přesvědčovala je, že nejsem teta, ale maminka. Museli jsme jí to vysvětlit, teď už s tím problém nemá," dodává Kateřina Vojvodíková.
Ačkoli si dívku zamilovala nejen ona, ale celá její rodina, žena musí počítat i s tím, že Elišku si mohou odvést biologičtí rodiče. Pravděpodobnost ale není velká. Otec zájem nemá, protože o jejím narození ani nevěděl a s novou partnerkou vychovává 4 děti včetně dvou Eliščiných starších sourozenců. Matka sice chtěla, aby její dcera zůstala v Klokánku, ale je závislá na drogách a dítě ani nenavštěvovala.
"Přání k narozeninám poslala Elince jen její babička, která má podle úřadů zájem se s vnučkou vídat. V tom nevidím problém," říká Vojvodíková. Sama by dívku nejraději adoptovala, kdyby to šlo, ale je připravená na vše. Mimo jiné na to, že poskytne zázemí i Eliščině mladší nevlastní sestře, o níž zatím pečují prarodiče a po návratu z vězení se o ni chce starat otec. "Jsem domluvena s úřady, že kdyby to nezvládali, vezmu ji k sobě," netají žena.
