Přibližuje fungování četnictva ve Slezsku v době od vzniku Československa až do začátku druhé světové války.
„Počátkem 19. století se rozběhly diskuse o zřízení četnictva na území rakouské monarchie podle francouzského vzoru. Úkolem nového sboru měla být ostraha hranic, udržování veřejného pořádku, dozor při odvodech a podobně. Původně slibný vývoj situace nakonec ztroskotal, mimo jiné i pro odpor vrchnosti,“ uvedl kurátor František Švábenický.
Až po porážce revoluce z roku 1848 vznikla neoddiskutovatelná potřeba zřídit útvar, který by byl schopen udržovat pořádek na úrovni celé monarchie, ve městech i na venkově.
„V roce 1850 proto bylo sestaveno šestnáct četnických pluků, jedním z nich byl ‚Gendarmerie-Regiment Nr. 3‘ s působností pro Moravu a Slezsko,“ poznamenal kurátor.
Na dobových fotkách, které pro účely výstavy dodal autor námětu známých a populárních Četnických humoresek Michal Dlouhý, si návštěvníci mohou prohlédnout jednotlivé četnické útvary.
„Počátkem 30. let vznikaly v Československu četnické pohotovostní oddíly, jejich zavedení souviselo s nástupem nacismu v Německu. Četnické letecké hlídky se pak podílely na ostraze vzdušného prostoru v Československu. Od roku 1935 byl zaveden také bezpečnostní rozhlas, který byl primárně určen pro potřeby četnických stanic. Později v souvislosti s rozšířením radiopřijímačů napomáhala s vyšetřováním také širší veřejnost,“ přiblížil Švábenický.
Spousta četníků za první republiky neuměla česky
Na informačních panelech je také stručně uvedeno, jak fungovali četníci v pohraničí, zejména je připomenuta činnost Stráže obrany státu. S ohledem na dějiny Slezska jsou zdůrazněny také charakteristické národnostní konflikty.
„Žila tady totiž řada Poláků a Němců. Navíc za první republiky v četnictvu dosluhovala spousta rakousko-uherských četníků, takže řada z nich se ani nenaučila česky,“ upozornil kurátor výstavy.
V další části expozice je vytvořena improvizovaná četnická stanice i se všemi proprietami, kde se lidé mohou vžít do rolí tehdejších strážců zákona, kteří žili úplně jiný život než ostatní obyvatelé.
„Od roku 1927 pozbyli volební právo, stalo se tak, aby se předcházelo střetům zájmů. Omezení se vztahovala také na osobní život. Ženit se četníci směli až po čtyřech letech služby, a to za podmínky, že k tomu dalo zemské velitelství souhlas,“ zdůraznil Švábenický.
Přesto se jednalo o prestižní záležitost. Četníkem se nemohl stát každý. Uchazeči museli mít výšku aspoň 170 centimetrů, existovaly ale přípustné výjimky.
„Dnes se to zdá málo, ale je třeba si uvědomit, že koncem 19. století představovala průměrná výška zdravého muže 168 centimetrů. Člověk se vzrůstem 170 centimetrů tedy byl relativně vysoký,“ podotkl Švábenický.
V některých seriálech dělají z četníků komické figury
Podle kurátora této výstavy je zajímavé, jak vystupuje postava četníka v dějinách a jak je prezentována v české kultuře.
„Do první Československé republiky vstupovalo četnictvo s nelichotivým stigmatem jedné z hlavních opor habsburského domu, po roce 1948 byli zase četníci prezentováni jako důležitá opora kapitalistické třídy,“ poodhalil.
Po roce 1948 vznikaly filmy, v nichž byli četníci představováni se značnými odsudky, přičemž se účelově a někdy i lživě zvýznamňovaly střety četnictva s dělnictvem.
„Jinak již působí ojedinělé postavy četníků v seriálu Hříšní lidé města pražského, který pojednává o vyšetřování vedené pražskou policií. Seriál vznikal v podmínkách uvolnění politického a kulturního života závěru 60. let. A konečně je tu obraz četnictva vytvořený v Četnických humoreskách. Řekl bych, že většina lidí vnímá četníky právě prostřednictvím těchto kulturních stereotypů,“ osvětlil.
Výstava, kterou uspořádala Opavská kulturní organizace ve spolupráci se Slezským zemským muzeem, by podle Švábenického měla také četnictvo rehabilitovat.
„Přinejmenším tím, že veřejnosti zprostředkujeme ucelený pohled na jejich reálnou činnost. Připomene se tedy nejen vyšetřování a potírání kriminální činnosti, ale také nebezpečí spojené s výkonem služby,“ řekl.
Na výstavě nechybí ani zmínky o významných osobnostech četnictva ve Slezsku i seznam padlých četníků. Pojednán je také fenomén opavské věznice.
„Součástí výstavy je také sekce pojednávající o jednotlivých kriminalistických postupech. Zmíněna je také mechanoskopie, která je pevně svázána s četníkem Ladislavem Havlíčkem, který tuto metodiku zavedl,“ popsal Švábenický.
V této části expozice jsou k vidění i další kriminalistické metody jako balistika nebo daktyloskopie. A také služební fotografie „Po roce 1925 vznikají celé kartotéky, byť se fotografie využívala i před tímto datem. Díky fotodokumentaci byla usvědčena spousta lidí,“ uzavřel Švábenický.
