Jan Kačer nejraději vzpomíná na svá divadelní léta. Tedy na úplné začátky. V roce 1959 přišel z Prahy s několika kamarády pozvednout katastrofální úroveň ostravského divadla. "Hráli jsme až čtyřikrát denně, začínali v deset dopoledne, pokračovali ve dvě hodiny, pak hráli večer a v noci pokračovali v kabaretu. Mezi tím jsme ještě zkoušeli. Potom už jsme z divadla úplně blbli."
Profil: Jan KačerČeský herec a režisér se narodil 3. října 1936 v Holicích. V roce 1959 dostudoval obor režie na pražské DAMU, poté odešel do ostravského Divadla Petra Bezruče. Tam vytvořil skupinu generačně spřízněných herců, která v roce 1965 založila Činoherní klub v Praze. V Ostravě se ocitl opět v roce 1975, kdy z politických důvodů ztratil práci v Činoherním klubu. Působil zde do roku 1986, pak našel angažmá v Divadle na Vinohradech. V roce 1978 natočil na Ostravsku celovečerní film Město mé naděje. Socialistickou ságu skrytě upravil jako vyznání Ostravě, která jej trvale ovlivnila a na kterou stále rád vzpomíná. K jeho nejznámějším filmovým rolím patří rytíř ve Vláčilově opusu Údolí včel (1967). |
"Ale za ty roky jsme se toho hodně naučili. Pracovitost byla velkou výhodou," dodal. V Ostravě tehdy strávil šest let. S manželkou Ninou Divíškovou dostali byt v Ostravě-Porubě a starali se o tři děti.
Politický azyl v Ostravě
V roce 1965 přišla nabídka do pražského Činoherního klubu, ale po deseti letech se Jan Kačer do Ostravy podíval znovu. Tentokrát nikoliv jako zachránce provinční scény, ale politický vyhnanec. "V Ostravě mě vzali, protože mě znali z minulých let, ale to už bylo Státní divadlo. Moc lidí neví, jak se tady žilo za totáče, tady mezi báječnými lidmi, kteří pracovali, kteří byli čestní. Nikdo o nich neví," popisoval situaci Jan Kačer.
Hrdý je především na to, že hráli původní repertoár. "Ostrava byla prima i v tom, že zde byli lidé bez zbytečných ambicí. Scházel jsme se zde i s představiteli partaje, to byli pitomci, ale nechali se ošálit nebo dělali, že se nechají," vzpomínal na druhé angažmá Kačer.
Jan Kačer se do Ostravy vždy rád vrací.
Fanatický rytíř Armin von Heide z Vláčilova historického opusu Údolí včel patří k nejlepším rolím Jana Kačera.
Mladý Jan Kačer ve filmu Evalda Schorma Každý den odvahu.
"Měl jsem výsadní postavení. Odjížděl jsem v pátek domů do Prahy a kolegové, co zkoušeli, si na mě stěžovali. Ale ředitel Starý se mě zastal a říkal, že soudruh Honzík může. Byla to pro mne taková nóbl Sibiř, ale nikdy jsem toho nezneužíval," řekl slavný herec.
Ostravské stopyDosud vyšlo: zpěvačka Marie Rottrová, skladatel Jaroslav Wykrent, herec Jan Fišar, herečka Eva Vejmělková, moderátor a textař Petr Šiška, hudebník, písničkář Jiří Dědeček, zpěvák a herec Richard Krajčo, režisérka Věra Chytilová, herec Alexej Pyško. |
Velmi časté cestování vlakem mezi Prahou a Ostravou se Kačerovi nevyhnulo ani v 60. letech, kdy natáčel snímek Smrt si říká Engelchen. Slavné filmy jako Údolí včel, Den sedmý, osmá noc teprve přišly. Nakonec natočil i jeden ve vlastní režii: Město mé naděje. Věnoval ho jak jinak – Ostravě. V roce 2009 jej viděl po třiceti letech.
Film o Ostravě těší i po letech
"Hrozně mě překvapil. Chtěl, jsem udělat portrét města a zaznamenat skutečnost, kterou jsem tehdy viděl. A to se mi povedlo. Toho si předtím nikdo nevšiml," uvedl Kačer. "Dokonce se tehdy našli lidi, kteří ten film označovali jako nehezký, že zkresluje socialistickou skutečnost. S odstupem třiceti let jsem spokojen. Těší mě i ty ekologické narážky," dodal Kačer.
Své ostravské zpovědi si cení i pro svůj dokumentární význam. "Natočili jsme hodně míst, které už neexistují. Myslím si, že kdyby Ostraváci chtěli mít nějaký film, který by byl o nich, tak je to tento," konstatoval.
